Budoucnost je tady! Tedy skoro… David s Kubou probírají zásadní inovace, které budeme do 20 let vnímat jako naprosto běžnou součást našich životů. Některé dřív, některé později, ale už jsou na cestě. Od energetiky přes IT až po bezpečnost a vesmír.
[1] Slíbili jsme odkaz na Midjourney AI, které kreslí obrázky podle textového zadání. Budete potřebovat Discrod účet, ale celé jde odzkoušet zadarmo (od Midjourney nic nemáme, prostě jsme z něj tak unešení, že doporučujeme): https://bit.ly/3ErxQZK
[2] V díle se bavíme o pokusech sond na prasatech a Elon mezitím začal testovat i na lidech: https://bit.ly/3CGWqo0 . Tahle predikce se naplní dřív a lépe, než si dnes myslíme.
Všechny díly podcastu najdete na https://zjistivic.cz/ .
Strojový přepis epizody Predikce na 20 let
Tento text přepsal počítač. Odpusťte proto prosím chyby a stylistiku, zatím se učí.
David: [00:00:02] Ahoj, vítáme vás u dalšího dílu podcastu Zjisti víc. Já jsem David a mám tu i Kubu,
Kuba: [00:00:08] Ahoj,
David: [00:00:08] A dneska se s Kubou budeme bavit o tom, čeho se můžeme dočkat za 20 let. Nepůjde o žádné věštění z křišťálové koule, ale tenhle díl založíme na tom, co vlastně můžeme čekat, protože ty věci už jsou v pohybu. Je to tak, Kubo.
Kuba: [00:00:23] Je to tak. Proto se budeme bavit o predikcí na 20 let a ne třeba na 50, protože o tom, co bude za 50 let víme jenom to, že pravděpodobně ještě budou ve službě stíhačky, který nakupuje naše vláda aktuálně, o čemž mimochodem bude jeden z příštích dílů. A jinak vlastně nevíme nic, ani název států, pro který ty stíhačky budou lítat.
David: [00:00:43] Až takhle čekáme, že se změní i název ČR.
Kuba: [00:00:47] Ono by to vycházelo z nějakýho průměru. Tipnu si, kolikrát se za posledních 50 let změnil název našeho státního útvaru. No dvakrát za 50 let dvakrát a za 62 let třikrát. To znamená v průměru.
David: [00:01:02] Za to přijímáme sázky, jak se naše republika bude za pár let jmenovat.
Kuba: [00:01:06] A jinak teda nepůjde o žádný věštění, žádný scifi blouznění. Budem se bavit jenom o věcech, o kterých už dneska víme, že jsou buď v nějakým experimentálním provozu, nebo v nějakým hodně pozdním teoretickým vývoji a víme, že do dvaceti let můžou skutečně přijít.
David: [00:01:22] A jenom abyste měli na začátek představu, tak se budeme bavit o energetice, počítačích a IT, bezpečnosti nebo třeba vesmírném výzkumu a ještě o průmyslu.
Kuba: [00:01:34] A u toho průmyslu sice lezeme robotizaci, ale nebudeme se bavit o robotech, ale budeme se bavit primárně o tý společenský změně, která s tím přichází. A dostaneme se i k rozdávání státních peněz za nic.
David: [00:01:48] Oukej, tak pojďme se jako první pustit do energetiky.
Kuba: [00:01:51] V energetice se teď všechna pozornost ubírá k jaderný fúzi a velmi pravděpodobně budeme za dvacet let ve fázi, kdy budeme deset let od spuštění fúzní ho reaktoru.
David: [00:02:05] Mně přijde, že tuhle větu už jsem párkrát slyšel v minulosti.
Kuba: [00:02:08] Je to tak. V tý fázi jsme totiž teď a byli jsme v ní před dvaceti lety a za dvacet let v ní budeme pravděpodobně stejně. Když se těch vědců zeptáš, kdy bude první fúzní reaktor, tak vždycky v každým bodě je to za deset let.
David: [00:02:20] A ptají se vždycky těch vědců, který jsou placený za to, aby ho udělali.
Kuba: [00:02:24] Oni se ty věci docela snaží, ale naráží tam na tisíc a jeden problém, který vychází z toho, že jsme na Zemi a ne jinde ve vesmíru, protože většina vesmírů má jadernou fúzi automaticky a na Zemi je poměrně těžký tu reakci zažehnout.
David: [00:02:41] Kubo, pojďme si pro ty z nás, kteří nevědí vlastně říct v rychlosti, co to je ta jaderná fúze.
Kuba: [00:02:48] My dneska z jádra energii dostáváme, ale dostáváme ji tak, že štěpí jsme jádra nějakejch radioaktivních prvků. To znamená ty vezmeš radioaktivní prvek, odstřelí ho. Nebudem zabíhat do detailů, on se rozpadne a u toho vydá spoustu energie, kterou my chytíme ve formě tepla. Převedeme ji na páru, roztočíme generátor a máme z toho elektřinu. Zbytek zachytíme jako teplo a jaderná fúze pracuje s tím, že jádra prvků slučuje, ale na Zemi to nejde úplně dobře obsáhnout, protože ta reakce má několik desítek milionů stupňů a zároveň, aby to fungovalo, tak potřebuješ mít něco, co je extrémně hmotný, co na sebe ty prvky váže. To kdyby jsi měl něco takle hmotného u Země, tak to tu planetu roztrhá. Na jednu stranu my už jsme ve fázi, kdy jadernou fúzi jako takovou tu tu fúzní reakci na nějakou krátkou dobu zažehnout umíme. Blbý na tom je, že zatím je energeticky záporná. Ona se dá udržet pomocí nějakých extrémně silných magnetů a ta energie, která jde do těch magnetů a do celýho toho reaktoru je větší, než kolik z ní tý energie vypadne. Takže my musíme zefektivnit ten reaktor tak, aby dával alespoň o trochu víc energie, než kolik do ní sypeme. A pak máme prakticky neomezený zdroj energie, protože vodíku máme na Zemi spoustu. A to by skutečně jako spustilo naše energetický problémy na dlouhou dobu.
David: [00:04:16] U těhle věcí vždycky hraje roli i cena náklad. Mě by zajímalo, jestli když teda budeme mít tenhle typ reaktorů, tak jestli to bude vlastně cenově efektivní je postavit po celým světě a tu energii využívat.
Kuba: [00:04:29] Tam je několik problémů, který jsou palčivější než je samotná cena tý vyrobený kilowatt hodiny, která z toho vypadne. A jedna z toho je, že my nemůžeme úplně jednak u jedný replikovat ten proces, co se děje ve vesmíru, že bysme slučovat i přímo vodík na přímo helium, jako to dělá třeba naše Slunce, protože tahle reakce je na Zemi zažehnutí silná jenom hodně teoreticky a v praxi to zatím neumíme. To znamená, my zkoušíme trošku upravenou reakci. Je to deuteria EM a tritium, který se spolu slučují. A problém je, že tritium je poměrně vzácný i zatím co do jaderný fúze ty toho tritia potřebuješ kilogramy. Třeba Francouzi si teďka stavějí fúzní reaktor, který se jmenuje ITER, který by měl bejt spuštěný někdy okolo roku 2025. A on při tom zážehu spotřebuje několik desítek kilogramů tritia, což je zhruba jeho celosvětová aktuální zásoba. Protože my ho nejčastěji získáváme z jaderných elektráren, ale získáváme ho v naprosto minimálním množství. Třeba Francie, která má strašlivý desítky jaderných reaktorů, tak ho vyprodukuje zhruba třicet kilo ročně a ještě navíc ho spotřebovává na jiný účely než jenom čistě na jadernou fúzi. Český republice se ho vyrobilo za poslední rok asi kilo. Takže my dneska umíme fúzní reakci zažehnout, umíme ji chvilku udržet, ale máme problém s tím, aby vůbec na výstupu bylo víc energie, než jsme do toho vložili. A máme problém s tím, abychom si nevyčerpali během pár hodin všechno palivo, který na světě existuje.
David: [00:06:05] A ještě jedno důležitý téma k jaderný fúzi. Jak je na tom z hlediska bezpečnosti? Protože u jádra je to hojně diskutované téma. Jak je na tom jaderná fúze?
Kuba: [00:06:15] Ano, to je častý dotaz, protože když se řekne, že je něco jaderného, tak my si automaticky představíme radioaktivní. Ale to je proto, že aktuálně získáváme energii z jader radioaktivních prvků. To znamená jaderná elektrárna pracuje s radioaktivním materiálem, ale ne každý jádro je radioaktivní zdaleka. Navíc ta fúzní reakce je extrémně citlivá na svoje okolní prostředí. To znamená, pokud se tam cokoliv pokazí, tak ona okamžitě zhasne. Takže i kdyby si spáchal nějakou jako ošklivou věc, tak ta reakce prostě zhasne a neudrží se a nic se nestane. Nebude z toho rozhodně žádný Černobyl.
David: [00:06:52] Tak jo, to jsme si řekli něco k jaderný fúzi a k energetice. Pojďme do toho IT. Nepochybuju, že to bude spoustu našich posluchačů zajímat. A v poznámkách jako první věc vidím rozhraní. Mezi člověkem a strojem. Už to samo o sobě zní zajímavě, tak pojďme do toho. Kuba.
Kuba: [00:07:08] Tady je ještě potřeba zmínit hned na začátek, že spousta z těch věcí, o kterých se budeme bavit, bude znít jako hrozný scifi. Obzvlášť když budem za obrušovat do nějakýho ovládání počítače myšlenkama a posluchači budou říkat vždyť říkali, že pojedou jenom po věcech, který jako reálně budou a nebudou fantazírovat. Je potřeba zmínit, že tyhle věci nepřicházejí jako evolučně, ale spíš revolučně skokově. Pro příklad devátého ledna 2007 přišel na kynout Steve Jobs na pódium a říkal novinářům Dneska vám ukážu novej telefon, novej internetový prohlížeč a novej iPod. A teď ty novináři jako čekali, že teda ano. Pojďme si ukázat tři daňový zařízení od Applu. A on to viděl, že se v tom sále jako nic nedělo. Tak to zopakoval znovu a pak jim říká Dej kredit. Jako chápete to? A oni to nechápali, protože EPL vyráběl iPody, vyráběl telefony, vyráběl internetový prohlížeče, tak proč ne. A až s poměrně dlouhým zpožděním jim docházelo, že jim jako jde představit jedno nový zařízení, který se jmenuje iPhone.
David: [00:08:17] A já každopádně nejenom pro mladší, ale vlastně pro všechny posluchače bych doporučil, aby si tenhle kynout našli a aby si například na youtubu to je našli jako Aj fun aj von presentation, tu to Amazon seven a podívali se na to, jak ten Steve Jobs tehdy tu věc prezentoval, protože dodneška je to za mě vopravdu jedna z nejlepších prezentací produktů, jakou jsem viděl a ostatní firmy od tý doby včetně Applu na to vlastně navazují.
Kuba: [00:08:43] A pointa toho vlastně proč to zmiňujeme, je, že kdyby před dvaceti lety někdo říkal Za dvacet let budete mít všichni v kapse placatou krabičku, která bude volat, fotit, bude fungovat jako internetový prohlížeč a ještě z toho budete moct dávat fotky svý večeře na Instagram, tak by se ti vysmáli. Jo, vypadal bys jako totální scifi pohádkář. A je to 14 15 let. No a a kde jsme dneska? Co? Co vlastně Ufon udělal? Takže tyhle věci prostě přichází skokově a to, co dneska zmiňujeme tak jako ne fantazií dojemné jsou. Opravdu na tom ty firmy pracujou a jsou poměrně daleko. Určitě se změní rozhraní mezi člověkem a počítačem. Ta změna proběhne jednak na úrovni softwarový. To znamená místo toho, aby si šel do Excelu a klikal na buňky a psal vzorce a musel ovládat nějaký jako aspoň základní funkce v Excelu, tak to rozhraní se změní do podoby, kdy ten počítač ti bude rozumět jako lidskou řečí. To znamená ty k němu přijdeš a řekneš mu se čti sloupec á se, čti sloupec b a z těch dvou čísel udělej do sloupce C součin a. Je jedno, jestli mu to napíšeš na klávesnici v první fázi, nebo pak si to budeš říkat hlasem nebo si to poslední fázi budeš myslet, ale rozhodně odpadne taková ta klikačka, takový to, že musíš umět na počítači. No jo, to co se dneska ptají na pohovoru jako umíte s Excelem a teď ty lidi jsou z toho takový jako rozpačitý, protože někdo ty vzorce prostě nedává. Tak pokud to budeš umět tomu počítači jako říct co chceš, tak už by ti měl rozumět.
Kuba: [00:10:18] Což je věc, která by dneska naprogramovat šla velmi dobře. A tady uděláme odbočku k programu, kterej nedávno vyšel. Jmenuje se Mad Journey. Naprosto famózní aplikace, která kreslí obrázky podle toho, co mu napíšeš jako v angličtině, že že chceš a řekneš mu Nakresli mi obrovskýho králíka, kterej vypadá jako můj oblíbenej politik a kouše mrkev a on to skutečně udělá jako abstraktní kreativní Kubeš a vrátí ti ten obrázek. A funguje to. Sice zatím jenom v angličtině, ale krásně to spolupracuje s překladačem, takže pomocí nějakýho jednoduššího překladače to můžou lidi házet jako v češtině. Já jenom to zkopíruju tu anglickou verzi. Prvních pár obrázků je zadarmo, dáme odkaz na web. Rozhodně doporučuju k vyzkoušení a je famózní, jak ten počítač správně chápe, cos po něm chtěl, i když mu to napíšeš trošku blbě, i když mu napíšeš nějakou abstrakci, tak on dokáže pochopit, co jsi chtěl a z větší částí se trefí. Samozřejmě někdy ne, tak mu řekneš udělej to znovu a on se napotřetí jako trefí správně. A ještě než se posuneme dál, tady si musíme trošku rýpnout do českých IT řad. Začíná se objevovat pojem, kterýmu se říká IT porty. To znamená v češtině bysme tomu řekli jako informačně technologická bída nebo chudoba. Možná ta spočívá v tom, že aby počítač správně chápal jazyk, tak už to dneska není obtížný, není to něco, co by technologicky bylo nedosažitelný. Ta umělá inteligence to umí, ale jak jsme si říkali v našim pátým díle a tady doporučujeme koho zajímá umělá inteligence, tak máme speciálně věnovaný díl na umělou inteligenci.
Kuba: [00:11:54] Potřebuje obrovský množství dat, aby se naučila, aby si chroust šla jako kvanta a kvanta dat. A třeba ten nejpokročilejší jazykový model, který pro A. Inu, existuje GPT 3, tak se říká, že jenom na energii, jenom na elektrický energii pro ty počítače spotřeboval asi 120 milionů korun, než se to naučil. Nehledě na to, že na tom pracovala stovka velmi dobře placených programátorů, která za tu dobu spotřebovala šestinásobek toho. A to se bavíme o jednom modelu ze všech, který pro angličtinu existujou. A tohle jde nějakým standardizovaným způsobem spočítat pro ostatní jazyky. Je to jenom otázka času a peněz. A výhoda toho je, že až potom tvůrci těch aplikací budou tvořit aplikace ovladatelný hlasem, tak je budou tvořit pro ty jazyky, pro který už to ta umělá inteligence umí a pro který jsou ty modely spočítaný. Což je aktuálně téměř výhradně angličtina, pak dlouho nic a pak začínají nějaký ostatní jazyky, který jsou ale naprosto nepoužitelný fázi. Nebo angličtina je dneska spočítaný už tak dobře, že můžeš zavolat na ústřednu a ta ústředna ti jako pochopí, co mu v angličtině říkáš a ve velmi plynulý angličtině ti vrátí odpověď. To znamená úřad třeba jako funguje nonstop v noci. Takže když potřebuješ jenom vědět, jaká je otvírací doba, tak se můžeš domluvit s ústřednou automatizovanou, která nepotřebuje člověka. To je super v češtině oběma směry. Jak pochopení mluvené češtiny, tak vracení syntetizovat ního hlasu z textu do mluvy funguje strašně nebo je to nepoužitelný? A přitom u nás vznikají velmi kvalitní modely, ale máme hroznej problém s transferem těch modelů do praxe.
Kuba: [00:13:38] Většinou když vznikne nějaký použitelný program, tak je to projekt nějakých nadšenců ve sklepě a oni když si potom najdou práci nebo holku, tak ten projekt skončí a je to strašná škoda a není tam nějaká návaznost. A aby to bylo systematicky použitelný, tak by ANO někdo musel vytáhnout třeba 500, 600, 700 milionů, aby se spočítaly jazykový modely pro češtinu. Ale to je investice jako málokterá jiná, která by se nám vyplatila, protože když nebudeme mít spočítaný češtinu pro nějakej standardizovaný jazykový model, tak budeme odkázaný na to, že to všechno budeme dělat v angličtině. A ty chceš, aby ty aplikace podporovaly i češtinu? Ve chvíli, kdy to budeš mít spočítaný, tak Microsoft, až bude dělat Excel ovládaný hlasem, tak nebude mít vůbec žádný problém tam prostě natáhnout ještě češtinu, protože ten model už bude existovat. Ale určitě se Microsoft nebude zabývat tím, aby někde počítal na vlastní náklady jako českej jazyk. To znamená, obávám se, že za 20 let budeme v situaci, kdy budeme velmi palčivě pociťovat nedostatek dat pro český jazyk a zároveň kdy budeme počítači, ať už přes klávesnici nebo přes mikrofon říkat, co má dělat a on to on to bude dělat. A pozor, včetně programování. Ve chvíli, kdy počítač chápe text a chápe z něho význam toho, co po něm chceš, tak to nemusí být jenom počítání buněk v Excelu. Můžeš takhle nastavovat libovolný programy, můžeš takle zadávat reklamu, můžeš takle tvořit webový stránky. A protože hlasem by to mohlo bejt nekomfortní a ne úplně soukromý. Když si představíš.
David: [00:15:10] Ty open space, kde je sto lidí v jedný místnosti a počítači naprogramuje MEU.
Kuba: [00:15:16] No když to bude na programuju my, tak to bude aspoň pracovní. Ale máš tam soukromý zprávy, který nechceš. Když ti ten zaměstnanec hledá změnu práce, tak nechceš jako v open space UI říkat počítači otevři jobs cz a podívej se, jestli tam není pro mě nějaký vhodný místo, tak se hodně pracuje na tom, aby to rozhraní mezi tebou a počítačem bylo myšlenkama ovládaný, což zní jako naprostej Star Trek, naprostý scifi, ale ty firmy jsou v tom překvapivě daleko. Oni se tím zabývají primárně kvůli lidem z paralýzou. Existuje překvapivě velká množina lidí, která má mozek naprosto v pořádku, ale ať už nějakou nehodou nebo čímkoliv, jsou od krku dolů úplně paralyzovaný, nemůžou se hýbat, takže nemůžou ovládat myš, nemůžou ovládat klávesnici. Dlouho se to řešilo pohybem očí, což je velmi nekomfortní, že ta kamera snímala, kam koukáš a snažila se odhadnout, co děláš. Ale nebylo to třeba na nějaký jako psaní úplně. A teď jsme ve fázi, kdy umíme s poměrně velkou spolehlivostí pohybovat kurzorem do strany jenom tím, že na něco myslíme. Zní to, jako že jsme na úplným začátku, ale ty pokroky jsou poměrně rychlý. Před pár lety jsme neuměli ani to. A má to zatím několik překážek, který jsou spíš jako technikálie než nějaký zásadní problémy k řešení, jako to bylo třeba u tý jaderný fúze.
Kuba: [00:16:38] U lidí probíhají ty výzkumy tím, že se snaží z nějakýho EEG, co máš na hlavě jako sondy, odečítat nějaký základní kategorie myšlenek. Vědci říkají, že ta tloušťka lebky nám to trošku kazí a přirovnávají to k tomu, že si vezmeš mikrofon a půjdeš na stadion, tak budeš schopen na tom mikrofonu rozpoznat, kdy padl gól, ale nebudeš schopen rozpoznat tu konkrétní konverzaci pána v šestý řadě. Aby ovládání počítače myšlenkama dávalo smysl, tak my bysme chtěli právě ty konkrétní konverzace. To, že myslíš na nějaký konkrétní produkt a on ti naběhne jako na počítači rovnou. K tomu zatím potřebujeme vstoupit přímo do toho mozku, což se nezkouší úplně tolik na lidech, ale zkouší se to na prasatech. A zase je v tom Elon Musk. I jeho firma Neutral Link zkouší na prasatech, že jim do hlavy za buduje sondu a ty věci, co z toho vylézají, tak ukazujou, že jsme schopný těm myšlenkám rozumět poměrně dobře, pokud tam máme sondu, to fyzický spojení. A zatím jsme samozřejmě vhodně experimentální fázi. Nicméně ty pokroky jsou tak veliký, že očekávám, že někdy v následujících dvaceti letech se stane taková kynout. A jako jsme zmiňovali v roce 2007, že přijde Elon Musk a řekne Dneska bych vám chtěl představit něco, co má výbornej displej, výbornej kurzor a výbornou klávesnici. A ty novináři budou čekat, že jako to budou tři zařízení a přitom ona to bude jako jedna platíčka, která čte a posílá do mozku ty data zároveň.
Kuba: [00:18:10] Což mimochodem, ve chvíli, kdy my budeme dost dobře odečítat ty data, tak už budeme tomu mozku rozumět dostatečně na to, abychom mu ho posílali zpátky. To se zase zkouší už poměrně dlouho u lidí, který jsou slepí, že se jim napojí až na ten nerv, kterej je poškozený mezi okem a mozkem a posílá jim signály a pořád se zvětšuje a zvětšuje rozlišení, který umí a dneska už umí stovky na stovky bodů ve stupních šedi zobrazit. To znamená, ten člověk má na sobě kameru a minimálně mu to ukáže, kde je okno, kde jsou dveře, nějaký kontrastní věci, což velmi zkvalitňuje život těm lidem, že oko nenaráží do dveří a že si dokážou podívat, jestli jako přijíždí tramvaj nebo ne. Přijíždí tramvaj a ve chvíli, kdy se tomuhle bude věnovat víc a víc týmů, tak je jenom otázka času, než to, než to vy chytáme na barevný zobrazení v rozlišení aspoň nějakýho Full HD a bude si tam moc pouštět prostě film nebo nebo internetový prohlížeč. A znovu. Zní to jako strašný scifi, ale za dvacet let si myslím, že až nás budou poslouchat, tak budou. Tohle je zrovna obor, kde si myslím, že si budou říkat Ježiš, jak se drželi při zemi v těch predikcí.
Kuba: [00:19:20] Samozřejmě nikdo z lidí si nebude chtít dávat do hlavy sondy, takže ve chvíli, kdy my to pochopíme na tý úrovni, kdy na sondách to všechno funguje, tak pak už je vlastně jenom technikálie udělat to zařízení tak citlivý, aby to šlo bez nějakýho invazivního zásahu. To znamená, buď to bude jako čepice, za 20 let to bude spíš jako čepice a řekněme za 30 40 let už to bude jenom nálepka za ucho, která bez problému bude snímat to, na co myslíš a bude ti to tam posílat jako rovnou do oka. Na druhou stranu, tam ti samozřejmě pak vzniknou úplně jiný problémy v ochraně soukromí, že jo. Dneska spousta lidí řeší, jak to, že Facebook má povolení nahrávat zvuk, i když je aplikace v pozadí, protože tě poslouchá, protože z toho pak sbírá klíčový slova a ví, jakou reklamu ti ukazovat. Tak u toho oka je to ještě brutálnější, že jo? Protože on ví, na co nejvíc koukáš a může ti ukazovat reklamu, budeš řídit a ono ti to řekne Hele, před tebou stojí prostě nová Insignie a dá se koupit jenom za tolika za tolik nechceš zajet. Tady je tři kilometry dealerství, že jo? To jako klipy to je, to je strašidelný.
David: [00:20:26] Tenhle koncept už byl vlastně zpracovaný dost dobře v Netflixu s Kim seriálu Black Mirror. Jestli to říkám správně, tak tam přímo ty hlavní hrdinové měli. Nevim, asi čip v hlavě a tím pádem si mohli třeba přehrávat svoje vzpomínky, jako kdyby to byl film.
Kuba: [00:20:41] Ano, což v tu dobu, kdy to vycházelo před pár lety to bylo spíš takový trošku přitažený za vlasy a jak se posouváme v čase, tak to vypadá míň a míň jako scifi.
David: [00:20:52] Tak doufám, že to dopadne trošku jinak než v tom díle toho seriálu.
Kuba: [00:20:54] Nebudeme spoilerovat, ale pusťte si ho. A to byla změna v rozhraní mezi člověkem a počítačem. A teď se můžeme bavit o změně v těch samotných počítačích a tam se nemůžeme vyhnout tématu kvantových počítačů.
David: [00:21:08] Což podle všeho bude naprostý a totální GM changer. Je to.
Kuba: [00:21:12] Tak? Ano, v mnoha ohledech, hlavně v přístupu k bezpečnosti.
David: [00:21:16] Tudle část dnešního podcastu jsme si vysnili už někdy v pátém dílu o naší umělé inteligenci, kde jsem byl Kubou hrubě přerušen, protože mi řekl, že stručně mi kvantový počítač teda rozhodně vysvětlit nemůže, takže teďka tomu věnujeme celou jednu sekci. Tak Kubo, co je to kvantový počítač a proč by nás to mělo zajímat?
Kuba: [00:21:36] A je to tak. My za tu dobu, co existujou počítače v libovolný podobě, tak jsme velmi dobrý v jejich zmenšování a zvětšování výkonu. Ale ten princip, na kterým fungujou, zůstal od sedmdesátých od padesátých let stejnej. Máš tam tranzistor a do toho buď jde proud, nebo nejde proud, takže se buď otevře nebo neotevře a udělá buď jedničku nebo nulu. A když jich máš hodně, tak z toho můžeš sestavit nějaký jako logický sekvence. A když tomu správně dáš vstup, tak vypadne správnej výstup. Jediný co se na tom změnilo, že ještě v osmdesátých letech jsi do toho strkal oddělovací štítky a tam se ti někde rozsvítila nebo rozsvítila nějaká jako velká žárovka. A dneska do toho počítače strčíš flešku a on se ti přehraje film ve 4K. Ale ten princip zůstal úplně stejnej, jenom jsme to významně zmenšili a významně jsme zvětšili počet těch tranzistorů, který tam jsou. Takže ten výkon je o několik několik řádů jinde než než bejval. Ale pořád pracujeme s tím, že to dodržuje nějaký zákonitosti elektrických obvodů. Jenom jak máš procesor, tak on má několik vrstev těch tranzistorů a nám se daří je snižovat a snižovat. To když si kupuješ procesor, tak na tom je to občas napsaný, že to je třeba 30 ti nano metrová technologie nebo dvanácti nano metrová technologie.
Kuba: [00:22:54] A to znamená, že jedna vrstva má těch 12 nanometrů a my to pořád snižujeme a snižujeme. A teď už se dostáváme do fáze, kdy vlastně vrstva těch tranzistorů už je vysoká jenom jednu molekulu, takže už nemůžeš za normálních podmínek jako dál snižovat, aniž by nedošlo ke skokový změně hry. Ve chvíli, kdy budeme zmenšovat ještě dál, tak tam najednou přestávají platit pravidla, na kterých jsme zvyklí. Přestává tam platit Ohmův zákon, přestává tam platit všechno, co víme o elektrických obvodech, a ty veličiny tam už se nemění lineárně, ale mění se v kvantech. Proto se jim říká kvantový počítače. Mění se skokově. To znamená, je to úplně jiný způsob uvažování nad počítačem. A to znamená i lidi, který jsou výborný v navrhování standardních počítačů, tak dost často hoří na kvantových počítačích. Je to úplně jinej způsob uvažování na to informační technologií. A ten GIMP. Jenže je to hlavně proto, že kvantový počítače, až je uvedeme do praxe, tak budou mít řádově větší výkon, než mají naši počítače, což bude mít dost fatální dopad na počítačovou kryptografii, tak jak jí známe dneska.
David: [00:24:07] To znamená, že tady to stáčíme do té bezpečnosti.
Kuba: [00:24:10] Ano, a musíme udělat krátkou zastávku u toho, jak funguje počítačová kryptografie. Dřív, když si potřeboval něco utajit, tak to je. Největší šance byla, že nikdo nevěděl, že tu zprávu posíláš. Když si ve středověku dva králové vyměňovali poštu, tak nejlepší utajení bylo, žes měl důvěryhodného posla, který ho cestou nikdo nezachytil. Protože když ano, tak přečíst si tu zprávu nebylo tak těžký. V dnešních počítačích a obzvlášť pokud si posíláš data na dálku po internetu, tak ty data prochází tolika botama, tolika uzlů sama, že si to jako běžný člověk neumí vůbec představit a je naprosto naivní si myslet, že by to někdo cestou nemohl zachytit. Jo, ty když si chceš otevřít jenom Google, tak to z Prahy cestuje někam do Amsterdamu, potom do Francie, pak pod mořem, do Ameriky, tam přes celou Ameriku. Tam ti to ten server vrátí a zase to cestuje k tobě nazpátek. A po cestě to potká tisíce různejch uzlů, který spravuje stovky firem, který zaměstnávají desetitisíce různejch ajťáků a stačí jenom jeden z nich, aby byl špatnej a ty data prostě zachytí. Takže my pracujeme s tím, že je v pohodě, když je někdo zachytí a šifruje je tak, aby bylo extrémně časově náročný je rozšifrovat. A ty šifrovací metody jsou většinou volený tak, aby dnešním způsobem i na těch nejsilnějších aktuálních počítačích, který máme, to trvalo stovky let. To znamená, že ten princip je, že mi nevadí, že někdo zachytí mojí komunikaci, ale bude mu trvat dvě stě let, než zjistí, co v ní bylo. Což mě netrápí, ale pro něj to nedává smysl. Jenže takovej kvantový počítač bude mít takovej výkon, že to, co dnešní běžnej počítač dělá dvě stě let, tak on zvládne rozšifrovat v nejhorším případě za den spíš za půl, což už tě trápí. Tzn. ty pošleš e-mail a když ho někdo zachytí, tak teoreticky ten útočník může mít šifrovaný a přečtený ten email dřív, než se k němu dokáže dostat jeho původní rec. Ci5, což může mít obrovský bezpečnostní dopady.
David: [00:26:21] Chápu teda správně, že veškeré současné zabezpečení počítačů počítačových sítí můžeme potom vzít a hodit je z vokna?
Kuba: [00:26:30] Nejobtížnější na tom bude ta přechodová fáze, kdy prostě ekonomicky nemůžeš s nástupem kvantových počítačů vzít veškerou ne kvantovou techniku a vyhodit jí do koše. To to prostě nepůjde. A zároveň pořád budeš potřebovat a čím dál víc ty data šifrovat. Takže předpokládám, že se stane něco, jako se dělo při přechodu na digitální vysílání, že budeš mít před svým ne kvantovým počítačem přiřazenou nějakou krabičku, která všechny data, který půjdou ven, tak zašifruje dostatečně silně na to, aby odolala i nějakýmu jako kvantový MMU od šifrování. A na druhý straně ten člověk bude mít to stejný, takže v tý síti se budou pořád pohybovat dostatečně silně zašifrovaný data, ale bude to něco jako bývaly set top boxy na televizi, tak teď bude prostě nějaký kvantově šifrovat před hrazený buď na úrovni počítače nebo třeba celý sítě, že řekneš ve firmě si věříme, ale než to pude do toho modemu do zdi, tak to ještě projde nějakým zašifrování.
David: [00:27:29] A v jaké fázi momentálně vývoj kvantových počítačů vlastně vůbec je?
Kuba: [00:27:33] Je zajímavý, že vědci, který se tomu věnují, tak jsou v celym spektru od už je máme přes budeme je mít brzo až po nikdy je nebudeme schopný vyrobit a je to proto, že je tam spousta jako různejch pot definic, který spolu soutěží a vlastně vůbec vzniká rozpor o to, co to je kvantový počítač, jak se jako definuje, protože spousta lidí se ho snaží definovat různejma způsob sama. Takže jsou pořád vědci, který tvrdí, že né, že kvantový počítače nikdy dělat nebudeme. Zatímco IBM už má počítač, u který home měří výkon, používá ho v praxi, soutěží z Číňana, má výkon kvantových počítačů se měří v nějakých bitech. Takže IBM dlouhý roky ten. Že šlo o rekord s počítačem, který má 65 kyu bitů. Teď Číňani vyrobili počítač, který má 66 kyu bitů, takže spolu soutěží. A abysme došli do téhle fáze, že jako můžeme hodit počítač do koše, tak potřebujeme řádově miliony kyu bitů. A IBM i Google tvrdí, že milion kyu bitů padne do roku 2031. Což se zřejmě nestane, ale nebavíme se o nějaký jako v super vzdálený budoucnosti. My vlastně dneska škálovat ty počítače umíme. Jedinej problém je, že ve chvíli, kdy přidáváš jeho výkon, tak on začne generovat řádově víc chyb.
Kuba: [00:28:51] Ty přidáváš výkon, ale on potřebuje větší a větší část svýho vlastního výkonu jenom na to, aby opravoval svoje vlastní chyby. To znamená, tohle je teď překážka, kterou my musíme řešit. Zatím se to řeší tak, že se ty počítače zakopávají hluboko pod zem, protože jsou velmi citlivý na jednak radiaci, která přichází z vesmíru a jednak na teplotu, protože jak jsme si říkali, tak tady už se nebavíme o nějakým elektrickým obvodu, ale bavíme se opravdu o částicové fyzice. To znamená, ve chvíli, kdy ti z vesmíru přiletí nějaký ionizující záření, tak ti může rozbít program, protože prostě změní v uvozovkách nulu na jedničku a najednou celý kvantum programů je fuč. Takže ty musíš s přidáváním výkonu pořád kontrolovat sám sebe v několika vrstvách, jestli ti ten počítač náhodou někde nehází nějaký nepředvídané věci a musíš opravovat víc a víc chyb. A proto je tak těžký na škálovat ten počítač. Ale Google s IBM věří, že to do roku 2031 na fyzikální úrovni vyřeší. A potom to škálování už je jenom otázka peněz.
David: [00:29:58] Dobře, to jsme si řekli, limity a bezpečnost. Ale k čemu nám teďka vlastně ty kvantový počítače, až tady budou, budou?
Kuba: [00:30:07] Kromě toho, že z toho budou mít radost rozvědky a státy, který jako první budou mít dost peněz na to, aby si pořídily kvantový počítače a dešifrovat i ty komunikace, který budou nezabezpečený, tak se budou hodit na všechny úkoly, který jsou dneska už teoreticky možný a prakticky nespočítal reálný, což je třeba predikce počasí. My dneska máme teoretický modely na počítání počasí velmi, velmi přesný a umíme spočítat počasí na zítřejší den úplně dokonale přesně, ale trvá to týden. To znamená, na kvantovým počítači budeš moct počítat nejenom s nějakýma celými frontami a s celým a skupina ma mraků, ale budeš se moct přiblížit na úrovni částic a počítat to, jak spolu interagují. A potom skutečně budeš mít v reálném čase předpovědí, na který se dá spolehnout tak, že se podle toho můžeš oblíct a nebude se ti stávat, že to jim teda nevyšlo. Potom se na to těší finanční trhy, protože očekávají, že tam bude ještě rychlejší predikce toho, do jakých akcií investovat nebo ne. Potom mě zaujalo, že třeba BNP se na to těší, protože pomocí toho bude líp modelovat svoje SU činy, což si zase neumím úplně představit. Myslím si, že se chtělo BM svézt na nějakým hype u kvantových počítačů, aby vypadaly moderně, protože jako supluje učení. Sorry, ale to se dá modelovat na našich počítačích taky.
David: [00:31:29] Ale nemohl by sis napsat na webových stránky a do marketingových materiálů, že používáš kvantové počítače?
Kuba: [00:31:35] Přesně tak. Mimochodem, za pokrok v kvantový fyzice teď padla Nobelova cena.
David: [00:31:42] Tak a po kvantových počítačích tu máme ještě další obor a to je vesmírný výzkum. Kubo, co máme k tomu?
Kuba: [00:31:49] Nebudeme se pouštět do úplnýho fantazírování, byť ty plány, který firmy tvrdí, že zrealizují do 20ti let, jsou obrovský. Ale budeme vycházet jenom z toho, na co už jsou uvolnění peníze a co co je reálně v procesu. Velmi pravděpodobně budeme mít za 20 let trvalou posádku na Měsíci místo dnešní SS. Životnost SLS už vlastně skončila, jenom je prodlužována a prodlužována. Ale teď už se reálně mluví o tom, že v následujících dvaceti letech téměř určitě je SS opustíme a necháme jí shořet v atmosféře. Což bude mimochodem poměrně spektakulární, protože ona pravděpodobně neshoří celá, takže jí budeme muset navést do moře nějak smysluplně, aby to nespadlo na nějakou obydlenou oblast. Američanům třeba takhle spadl kus vesmírné stanice na Austrálii a nebylo to vůbec pěkný a museli tam pak platit jako odškodné. Takže pravděpodobně ji navedou na dráhu, která skončí v takovým speciálním území v moři v Tichém oceánu. Je to takovej hřbitov satelitů, protože široko daleko nic není, takže když se netrefí v plus mínus osm set kilometrů, tak se nic nestane. My tam takovej velkej pás, kam vlastně necháváš řízeně padat jakoukoliv vesmírnou techniku, kterou víš, že neudrží na oběžné dráze a nemůžeš jí tam nechat, protože i SS nemůže obíhat do nekonečna. A kdybysme jenom odletěli, tak ona po pár měsících spadne sama. Tak či tak, protože ve vejšce, ve který je, tak je ještě pořád dostatek vzduchu na to, aby jí to brzdilo a brzdilo. Takže ona musí každej měsíc zažádat trysky, aby se vrátila na tu původní oběžnou dráhu a bez údržby by za pár měsíců spadla nezřízeně. A kdyby to spadlo někam do obydlených oblastí, tak to by bylo velký halo.
David: [00:33:39] Kubo, já teda nechci znít jako zpáteční nebo tak, ale mě by to vlastně zajímalo, protože vesmírný závody a lety a tak probíhají kolik 60 let zhruba? Co se týče vyloženě, že jsme se snažili dostat na měsíc, tam jsme se dostali. Super, super, zatleskali jsme si, ale zajímalo by mě vlastně, jestli to reálný k něčemu bylo, jestli ty miliardy a miliardy a miliardy, nebo jak by řekl bývalý prezident a Ameriky byl jen sen, byl jen ten blend dolarů, tak se za to utratily. Je nám to jako lidem k ničemu. Pomůže nám to ať už teď a nebo třeba do budoucna.
Kuba: [00:34:13] Rozhodně. Nasa si dává záležet na tom, aby komunikovala správně. Co všechno vesmírný závodění přineslo do tvejch běžných jako životů? Protože ty vesmírný závody v 60 kách a v 70kg byly velmi nákladný pro Ameriku. A ty lidi samozřejmě nemuseli a přesně se ptali jako ty. A těch věcí, který z toho závodění vypadnou vlastně omylem, Jo, že ty řešíš něco pro kosmonauty a najednou zjistíš hej, to by bylo super v textilním průmyslu. Takže máme jak suchej zip, tak klasickej zip je výsledkem vesmírného výzkumu, že vymyslíš nějaký materiál, který třeba ani nepoužiješ pro tu raketu, ale všimne si ho letecký průmysl. Titanový slitiny snad neexistuje obor lidský činnosti od zubařů přes stavitele přes silniční práce, přes hloubení metra až po jako textilní průmysl, který by nebyl benefit to wall z toho, že lidi se snažili dostat na měsíc a zpátky.
David: [00:35:15] Takže vlastně těch vedlejších produktů je spousta reálně používaných.
Kuba: [00:35:20] Ano, jsou to jako stovky vynálezů, který dneska v praxi používáme úplně běžně. Vůbec si to neuvědomujeme, ale pokaždý, když si nasazuje bundu, tak je to z velký části výsledek vesmírného výzkumu. Ať už je to zip nebo ten materiál, kterým je nepromokavá, je natřená.
David: [00:35:37] To je zajímavý, to jen tak jako mimochodem mě napadá, jak by se todle dalo komunikovat, nebo že to je vlastně informace, ke která se ke mně ještě nedostala. Možná jenom tím, že to nehledám, ale přemejšlim, jestli se to třeba učí na školách, nebo by mohlo.
Kuba: [00:35:51] Tak si to pojďme poznačit a uděláme z toho speciální díl. Co nám přinesl vesmírný výzkum. To je super nápad. A když jsme u toho, tak kromě měsíce už budeme mít za 20 let pravděpodobně na cestě k Marsu první posádky.
David: [00:36:05] A hádejte, kdo za tím bude stát?
Kuba: [00:36:08] Laugh Ano, potřetí v tomhle díle zmiňujeme Elona Muska. A my už vlastně dneska všechnu technologii, kterou na to potřebujeme, máme. A tady skutečně to není jenom o tom, že do toho Elon Musk nalil spoustu peněz. On je dokonce dostatečně vizionářský osobnost na to, aby začal vyrábět už před dlouhou dobou motory, který fungujou na úplně nezvyklý palivo. Nebudeme zabíhat do detailů, ale padesát let lítaly rakety na dvě nebo tři standardizovaný směsi paliva a podle toho, jaká fáze toho letu to byla, jakej tejden toho motoru a přišel Elon Musk a začal vyrábět motory, který lítají na něco úplně jinýho a jsou málo výkonnější u země a lidi se ho ptali proč. A on to dlouho jako nevysvětloval a teď vyšlo najevo, že je to proto, že on už před těma desetiletími měl v hlavě lítání na Mars a počítal s tím, že nedokáže dopravit dostatek paliva tak, aby doletěl k Marsu a zpátky. To znamená, on vyrobil motor, který lítá na něco, co doletí k Marsu, tam si na Marsu vyrobí z místních zásob dostatek paliva nazpátek a aby ses mohl dostat zpátky, což což u těch klasických směsí nebylo možný, protože to jsou jako hodně rafinovaný chemikálie, zatímco tahle to lítá na nějaký metan. To znamená, jakmile si někdy říkáš budoucnost je tady, tak zatím jako rozhodně Elon. A když jsme u toho vesmírného výzkumu, tak někdy mezi lety 25 a 35 by měl odletět vesmírný teleskop Atlas. Ten se jmenuje a bude mít 16 ti metrový zrcadlo. Což jestli si teď sledoval, jak letěl vesmírný teleskop, čimž se Webba, tak to byla velká sláva a vědci z toho byli nadšení a říkali To nám pomůže objevit úplně netušený možnosti. Tak ten měl pro srovnání šest a půl metru a teď poletí 16 ti metrový teleskop.
David: [00:38:13] Čemu to pomůže?
Kuba: [00:38:14] Pomůže to dosahu toho teleskopu a jeho rozlišovací schopnosti, aby si pochopil, jak vesmír vznikal a jak se chová a co je dál a dál a dál, tak potřebuje co největší zrcadlo. Je to něco jako objektiv u tvýho foťáku. Jo, když budeš chtít fotit něco, co je opravdu hodně daleko, tak potřebuješ dobrý sklo. Čím delší, tím lepší. A u těch teleskopů to není do délky, ale je to do průměru toho zrcadla, takže 16 ti metrový zrcadlo opravdu dohlédne v uvozovkách nakonec vesmíru. A teď jsme to hodně zjednodušili a astronomové jako rvou sluchátka a ty dohlédnou až tak daleko, že vlastně vnímáš světlo, který vzniklo jako ve velmi raných fázích vesmíru a můžeš se o tom naučit věci, který jsme doteďka netušili.
David: [00:38:59] Potom bychom jim mimochodem pak měli taky dát samostatnej díl to vesmíru, rozpínavosti, jak vzniknul a tak.
Kuba: [00:39:05] A o vesmírný teleskop. Tak jsem pro.
David: [00:39:07] No tak jo. A protože se říká, že v nejlepším se má skončit tak. Tenhle díl teďka utáhneme tak zvaně v půli a příště si řekneme něco o internetu, případně o internetech a o Průmyslu 4.0 a jak to změní svět. Tak jo, takže děkujeme, že jste do poslouchali až sem. Já se s váma loučím. Jmenuju se David.
Kuba: [00:39:31] Já jsem Kuba.
David: [00:39:32] A těšíme se na vás u dalšího dílu tohodle dílu. Ahoj.
Kuba: [00:39:37] Ahoj.
